Alena Zíková

50 let, pilotka

Jsem bojovnice a byla jsem si jistá, že se dokážu posunout dál.

Létání nebylo jejím dětským snem, přesto se stalo jejím zaměstnáním i celoživotním koníčkem. Alena dokonce dosáhla jedné z největších met v tomto oboru – létala s boeingem společnosti American Airlines zaoceánské lety. Mezi svými mužskými kolegy si dokázala získat respekt a uznání, svou pozici si však musela často uhájit – schopnostmi, samostatností i originalitou.

„Nikdy jsem si neřekla, že už toho mám dost ani jsem neměla pocit poraženosti a bezradnosti. Jsem bojovnice, takže pro mě bylo jen otázkou času, kdy se ve své kariéře posunu dál.“

S úsměvem říká, že se k létání dostala vlastně omylem. V Praze studovala VŠE a k tomu hrála basketbal, díky kterému dostala v USA v roce 1989 stipendium. V Americe už zůstala a díky svému příteli se dostala mezi piloty. „Začínala jsem jako mladý pilot úplně od píky,“ svěřuje se. „A po pravdě, byla jsem hodně pracovitá, po roce jsem získala všechny základní licence na malých letadlech a postupně se vypracovala až na pilotku zaoceánských letů. Být ženou v této profesi je překážka i výhoda. Mužům se líbí mít vedle sebe ženu, ale bývají podezřívaví, své schopnosti musíte opravdu prokázat. Ženám, které by to rády také zkusily, bych vzkázala, ať se nebojí a jdou do toho. Když prokážete, že jste dobrá a schopná, muži to ocení. A vy získáte zdravé sebevědomí, přátelství i zážitky na celý život!“

Další příběhy

„Že se zápasení k ženě nehodí? Já to beru jako výzvu.“

ZOBRAZIT PŘÍBĚH

„Rodiče ze mě chtěli mít ekonomku, mně ale učarovalo svařování.“

ZOBRAZIT PŘÍBĚH